L. Řádek: Zdravá krajina – zdravá společnost

Pro naše zdraví a pro naši budoucnost je zcela klíčová správná péče o životní prostředí. Současný stav naší krajiny je katastrofální, není schopná čelit povodním a na druhé straně stále se prohlubujícímu suchu. V nedávné době jsme byli svědky obou extrémů, které mají v principu společného jmenovatele. Nade vší pochybnost prokázaná změna klimatu a její dynamika v podmínkách střední Evropy znamená, že se suchem i povodněmi musíme počítat i do budoucna.

Vlivem narůstající teploty, úhrnu slunečního záření a délce vegetačního období bude krajina potřebovat více vody, která s vysokou pravděpodobností nebude vždy dostupná ve vhodném ročním období. To do budoucna vytváří předpoklad vzniku deficitu vláhy na mnohem větším území než v současné době. Na první pohled paradoxně s tím souvisí přívalové srážky, které právě po suchém a teplém období způsobují tzv. bleskové povodně. Vysvětlení je poměrně prosté – teplejší atmosféra totiž z fyzikálního hlediska pojme více vodní páry. Velký objem vody v atmosféře pak v případě vhodných meteorologických situací způsobí intenzivnější srážky. Většina lidí, a o politických autoritách to platí dvojnásob, má tendenci uvažovat poměrně krátkozrace – sucho ukončené povodněmi často způsobí rezignaci na téma sucha v krajině a naopak. Přitom v oblasti životního prostředí není jiné téma, na které by více sedělo úsloví, že jde o dvě strany téže mince.

Obrovským problémem je často opačný přístup rezortů životního prostředí a zemědělství, které mají o krajinu pečovat. Důsledky vidíme na každém kroku: suchá a jednotvárná “výrobní” krajina s rychle ubývajícími druhy živočichů a rostlin. Projevy klimatických změn jsou zatím mnohem rychlejší než realizace a efekty ojedinělých adaptačních opatření.

V podmínkách Královéhradeckého kraje jsme však schopni se těmto změnám účinně přizpůsobit. Je nejvyšší čas zahájit přípravu a realizaci opatření, která nám zajistí zdravou krajinu, dostatek vody a potravinovou soběstačnost i v příštích desetiletích. Evropské fondy jsou připravené nám s touto vizí pomoci, je však nutné mít připravené podmínky k účinnému a celospolečensky přínosnému čerpání. V případě životního prostředí vše souvisí se vším. Je proto třeba naslouchat především odborníkům a politiku v tomto směru racionálně cílit na základě objektivních dat.

Změňme společně současné kořistnické využívání české krajiny úzkou skupinou agrobaronů. Obnovme původní rozmanitost naší přírody. Vraťme lidem a krajině vodu revitalizacemi v minulosti nevhodně upravených toků, vybudováním mokřadů a malých vodních nádrží. Pečujme správně o naše lesy. Ucelený systém doplňujících se opatření musí v ideálním případě umět řešit sucho, povodně, pitnou vodu i tvář krajiny.

Dobře fungující zemědělská krajina s odpovídající biodiverzitou je nezbytnou podmínkou udržitelné produkce zdravých domácích potravin. V brzké budoucnosti lze očekávat nárůst další poptávky po lokálních produktech, což lze velmi dobře skloubit s odpovědným hospodařením. Postupné vysídlování venkovských oblastí tak může být minimálně zpomaleno tímto novým trendem. Šetrné zemědělství se tak může stát ekonomicky velmi zajímavým odvětvím, které zpětně krajině vrátí to, co jí bylo v minulosti ukradeno. Jedním z hlavních cílů musí být zajištění vody pro příští léta a budoucí generace, nikoliv pouhé plnění tabulkových počtů neefektivními akcemi.

Kraj může mnoho ovlivnit, v principu se jedná o ideální velikost území, kde je možné aplikovat koncepční a moderní přístup. V rámci kraje je agenda životního prostředí a zemědělství řešena v rámci jednoho odboru, nejsou zde patrné dogmatické střety jako na celostátní úrovni. Na úrovni kraje se spolurozhoduje o veřejném prostoru našich měst a obcí, o ochraně přírody, o zemědělské a kulturní krajině, o péči o lesy a vodním hospodářství, o ochraně půdy. Začněme u sebe, zamysleme se a zvolme si takové představitele, jejichž myšlenkový horizont nekončí u nejbližších voleb. Pokud této možnosti nevyužijeme, čeká nás nezdravá budoucnost hnědo-žluté barvy, tedy vyschlé půdy a řepkových lánů.

Dělá Královéhradecký kraj dost pro řešení těchto palčivých problémů?

Roční rozpočet kraje je zhruba 5,4 miliardy korun, z toho je na celou oblast životního prostředí a zemědělství alokována částka pouhých 103 milionů korun, tedy pouze 1,9 % celého rozpočtu. To je žalostně málo.

Jaké je řešení v rámci našeho kraje?

Je třeba rozběhnout konkrétní krajské projekty ve spolupráci s obcemi, správci vodních toků a státním pozemkovým úřadem. Projekty musí obsahovat zejména tyto principy:

Iniciace, koordinace a spolufinancování konkrétních opatření na zadržení vody v krajině:

• revitalizace vodních toků,
• malé vodní nádrže a rybníky,
• mokřady a tůně,
• moderní a přírodě blízká protipovodňová opatření,
• zpomalení odtoku a podpora infiltrace vody jako opatření proti suchu,
• obnova struktury krajiny v podobě mezí, remízků, liniových výsadeb a polních cest.

Tlak na trvale udržitelné zemědělství s vyšším podílem mimoprodukčních funkcí:

• podpora menších farem se vztahem k půdě,
• zlepšení stavu půd z pohledu retence vody jako základní a univerzální opatření proti suchu a zároveň proti povodním,
• snižování výměry půdních bloků a zp.